Knihy, na které nezbyla písmenka

by - února 24, 2017

Občas se to stane. Nedokážu na nějakou knihu napsat recenzi. Mám otevřený editor a ta písmenka tam prostě nechtějí naskákat. Ale to, že některé knihy nezrecenzuji, neznamená, že se mi nelíbily. Naopak se mi většinou líbí tak moc, že prostě nejsem schopná vymáčknout ze sebe nějakou souvislou větu. Jako úžasný příklad můžu nabídnu hned tyto následující knihy:

Mrazivý oheň (Kroniky Kaninu, #1) Papírová města Hlas nože (Chaos, #1) Stopařův průvodce Galaxií (Stopařův průvodce Galaxií #1)
Mrazivý oheň (Kroniky Kaninů #1), Amanda Hocking
Někteří možná (asi určitě) znáte sérii této autorky o Tryllech, kterou vydávala Fortuna Libri. Toto je ze stejného univerza, ale o jiném kmeni trollů. Já jsem Trylly nečetla, ale Mrazivý oheň (z nějakého důvodu pořád píšu Mrazivý polibek. Asi je to znamení, že bych si měla hodit rereading Vampire academy) jsem dokázala přečíst za jediný den, což se u mě moc nestává. Opravdu se mi líbilo prostředí a postavy. Jo a taky tam nebylo moc romantiky, což víte, že dost často oceňuji. 

Papírová města, John Grenn
Z nějakého důvodu se mi Green hrozně špatně recenzuje. A také mívám problém se do jeho knih začíst, ale to je asi téma na jiný článek. Každopádně z knih, které jsem četla (Hvěždy, Aljaška), se mi právě Města líbila nejvíce. I když jsem Margo považovala za úplnou krávu (sorry, fanoušci), Quentin byl prostě boží. Jo a ta úvodní scéna s těmi vtípky?! Sakra, to bylo super! 

Hlas nože (Chaos #1), Patrick Ness
Na to, jak je Ness populární autor jsem jeho knih četla až žalostně málo. Vlastně jenom tuhle. Hrozně dlouho jsem se snažila popasovat s příběhem jako celkem s sžít se trochu s postavami. Nemůžu říct, že by se mi vyloženě nelíbila, na druhou stranu ale jsem čekala něco úplně jiného a protože prostě Manchee (jmenoval se tak ten pes, že jo?). Ono asi abych byla upřímná mi to místy přišlo trochu jako dost psycho. 

Stopařův průvodce po Galaxii (Stopařův průvodce po Galaxii #1), Douglas Adams
Protože tohle je tak šílená jízda, že na ni nestačí slova, a každý si tuto knihu musí přečíst sám, jak tomu stejně nikdy neporozumí. Vlastně mě ten příběh tolik nevzal. Na druhou stranu to fakt byla parádní jízda, kde se pořád něco dělo a létala jedna hláška za druhou. Doslova. Bylo to tak šílené, až to bylo hrozně super. 
***
A další speciální kategorií jsou další díly sérií. Ty naopak nechci recenzovat kvůli tomu, že mě hrozně nebaví dávat si pozor na spoilery a navíc mi přijde, že vám, čtenářům, moc nedávají - prostě se vám nějaká série líbí a vy se rozhodnete i pro další díly, nebo se na to prostě vykašlete. Ale v létě jsem si dávala menší maraton dalších a závěrečných dílů, tak alespoň tady pár slov: 
Dědička ohně (Skleněný trůn, #3)Goliath (Leviathan, #3) Mechanický princ (Pekelné stroje, #2) The Heir (The Selection, #4)

Dědička ohně (Skleněný trůn #3), Sarah J. Mass
Dědička ohně je pro mě zatím nejlepší díl série Skleněný trůn. Sarah J Maas si zachovává svůj osobitý styl psaní, ale ubývá romantiky a roste akce. Také přibývají postavy, což je asi to nejlepší, co mohla udělat. Největší potenciál má čarodějnice Manon, která byla tahounkou celé první části a hodně toho slibuje i do budoucna. Oproti tomu Celaena byla celou první polovinu nesnesitelná, což se naštěstí srovnalo v druhé půlce.

Goliáš (Leviatan #3), Scott Westerfeld
Díky Westerfeldovi jsem objevila steampunk a jsem za to moc ráda. Tahle série je možná pro trochu mladší čtenáře, ale to mi nezabránilo si ji plně užít. A teď budu asi povrchní, ale kromě nádherných obálek, které knihy mají, jsou v nich naprosto dechberoucí ilustrace. Ale abych neubírala autorovi zásluhy. Jeho styl psaní je mi fakt sympatický a celkově prostě umí pořádně vystavět příběh. I zápletku. A má skvělou představivost.

Mechanický princ (Pekelné stroje #2), Cassandra Clare
Jestli existuje nějaká autorka, od které bych si přečetla i nákupní seznam, je to právě Cassie. Nástroje smrti jsem sice nepřečetla celé (ale původní trilogii ano), ale líbily se mi už od prvních stránek. A Pekelné stroje sice postrádají břitký humor Jace, nicméně mají neuvěřitelné kombo Jem-Will, které funguje naprosto výtečně. Nemluvě o tom, že Mechanický princ byl o dost lepší než první díl. I když mě rozčilovala Tessa. Jakože docela hodně.

The Hier (The Selection #4), Kiera Cass
Kieru mám ráda a Selekci ještě více. Docela jsem se obávala toho, že na ni navazuje další dualogií, ale asi zbytečně. I přes to, že jsou motivy knihy na chlup stejné, pořád z toho dokázala vytěžit něco víc než jen opakování toho, co už bylo řečeno. (A Maxon je absolutně boží táta!) Nicméně hlavní postava mi byla extra nesympatická a z mužského osazenstva mi k srdci nikdo moc nepřirostl. Jo a navíc je všem jasné, jak to dopadne. Ale stejně je to hezká pohádka.
***
Mluvila jsem o osmi knihách, které jsem nezrecenzovala, ve skutečnosti je těchto knih mnohem více. Paradoxem je, že se mi vlastně všechny opravdu líbily, což je asi hlavním důvodem, proč jsem o nich nic nenapsala. Však víte. Já ty pozitivní recenze moc neumím. 

You May Also Like

0 komentářů