pondělí 22. srpna 2016

Autroka, která jí přiliš čokolády | Beth Revis

Beth RevisJejím oblíbenym seriálem je Firefly, kterému je v patách Doctor Who. Své mazlíčky pojmenovává po svých oblíbených postavách - její pes se jmenuje Sirius. Její oblíbenou barvou je, nudná ale unikátni, šedá. A v současnosti soutězí se svou matkou, kdo navštíví více zemi (a zrovna prohrává). Jedná se obývalou učitelku, která v současnosti bydlí na venkově Severní Karoliny, USA - Beth Revis.

Před jejím téměr světovým úspěchem napsala deset knih. V roce 2011 se jí podařilo vydat až tu jedenáctou, která mimo dalších 19 jazyků vyšla i v našich zeměpisných šířkách a délkách. Jedná se o vesmírnou trilogii Vesmír.

Děj trilogie se odehrává na vesmírné lodi Universum, která má důležitý úkol - dopravit na novou planetu první vlnu kolonizátorů, zamražených a čekajících na vykládku na nové planetě. Hlavni hrdinka, Amy, se ale probudí dřív. A stane se součástí nejen života na vesmírné lodi, ale také součástí nesčetných intrik a tajemství. První díl u nás nese název Loď mezi hvězdami, dále je to Milion Sluncí a Všechny barvy země. Vydávání této série se ujalo nakladatelství CooBoo a moji recenzi na první díl najdete zde.

"Loď mezi hvězdami nebyla jen tak nějaká kniha pro mladší generaci, ve kterých se většinou odehrává jedno, a to samé, ale měla v sobě hloubku a sílu. Museli jste číst mezi řádky, aby jste viděli zřejmí vzkaz autorky, který byl ale už několikrát zpracovaný někým jiným. Každopádně jsem nad knihou dumala a dumala." - JuliaR

"Velmi se mi líbila také psychologie postav a jejích vývoj. Skvělé. Bez chyby." - Anne Leyyd

Loď mezi hvězdami (Vesmír, #1) Milion sluncí (Across the Universe, #2) Všechny barvy Země (Across the Universe, #3)

Dále jí před dvěma lety, v roce 2014, vyšla kniha The Body Electric. Kniha z budoucnosti o dívce, která se rozhodla zasvětit svůj život tomu, že bude, díky technologii, kterou vynalezla její matka, vnikat do snů a vzpomínek lidí a pomáhat jim oživit jejich šťastné chvilky. Jenomže něco začne být špatně. Hlavní hrdinka začne vidět své neskutečné věci - svého mrtvého otce, varování, že určitým lidem nemá věřit. Vláda ji poté pošle jako špionku do skupiny rebelů, aby díky svému daru mohla nabourat jejich myšlenky a vzpomínky. Tam ale přijde na to, že někdo narušil její vlastní mysl. Kniha má hodnocení 3.74 (při 1 585 hodnoceních) a pokud chce vědět víc, koukněte k Luu na recenzi

Beth Revis nemeškala a letos vydala další knihu. Tentokrát opustila sci-fi a napsala contemporary příběh A World Without You o sedmnáctiletém klukovi Bo, který se celý život potýkal s myšlenkou, že může cestovat v čase. Rodiče ho tedy poslali do školy pro problémové děti, kde Bo došel k názoru, že je ve škole, kde všichni děti  mají nějakou superschopnost (tak jako on). Právě ve škole potkává dívku Sofii, která je tichá a má schopnost být neviditelným. Právě ona mu pomůže se otevřít světu a oni já pomáhá vyrovnat se s jejími hlubokými depresemi, na které ani Bo nestačí... Její první contemporary počin má hodnocení 3.70 (při 293 hodnoceních). 

The Body Electric A World Without You

Proč číst Beth Revis? Protože je nápaditá. Umí vytvořit naprosto originální a promyšlený svět. Má úžasný styl vyprávění. Její postavy mají hloubku a nejsou jen hadrovými panáky na pozadí skvělého příběhu. Četli jste od ní něco? A pokud ano, co byste doporučili?

pondělí 15. srpna 2016

Recenze: Jak (ne)být divný na netu

Jak (ne)být divný na netuFelicia Day je herečka. Youtuberka. Producentka a scénáristka. Autorka internetového seriálu The Guild. Gamerka. Žena s neuvěřitelně zajímavým charakterem. Vytříbeným způsobem vyjadřování. A zvláštním smyslem pro humor. Ale má i svou druhou stránku, kterou nám ukázala ve své životopisné knize Jak (ne)být divný na netu. 

Felicia Day byla u zrodu počítačů a internetu (ne, není jí sto a ne, počítače tu nejsou od začátku věků). Když vyšly první DOSové hry, byla u toho. A i když vyšel World of Warcraft, také u toho chybět nemohla. V téhle knize nás seznamuje ve svými vzestupy a pády, které jí přinesl hráčský svět a produkce internetových videí. Osvětluje nám zde, jak může být tato práce úžasná, ale také náročná. A uprostřed vyprávěním nám ukazuje střípky ze svého života. Otevřeně mluví o tom, jak je neurotická, jak trpí úzkostmi a později depresemi. Mluví o tom s humorem, ale bez obalu. 

Když jsem četla Jak (ne)být divný na netu, měla jsem pocit, že jsme s Felicií kamarádky. Ne ty nejlepší. Ale dost dobré na to, abych věděla o jejím úplně prvním polibku (spoiler: nebylo to nic moc) a jejích srazech podpůrné skupiny v palačinkárně. Dokázala jsem se do ní svým způsobem vžít. Cítit s ní. A přitom mě do toho svou knihou nijak nenutila. Jednoduše jsem chtěla číst dál. Vědět o ní všechno, co mi chce prostřednictvím své knihy povědět. 

Kniha Felicia day má dva póly. V první polovině mluví o svém dětství, svých hippiesáckých rodičích a domácím vzdělávání. O jejích studiích na vysoké, kam šla když jí bylo šestnáct studovat housle (protože byla talentovaná) a matematiku (protože chtěla udělat radost tátovi a dědečkovi - a protože v tom očividně byla dobrá). A i o jejích hereckých začátcích, které jsou takovým jemným zlomem mezi bezstarostnými léty a životní realitou. V druhé polovině už hraje na vážnější notu, ale neztrácí na humoru (Vážně, Felicia umí vtipně podat i myšlenky na sebevraždu). Mluví o své herecké kariéře, své závislosti na WOWku, o tvoření The Guild nebo aféře #GamersGate a o mnoho a mnoho dalších věcech.  

Nikdy jsem nebyla fanda životopisných příběhů. Nejvíc na mě udělala dojem Lynn Barberová se svou knihou Škola života a to asi jenom kvůli tomu, že mě bavila představa, že pracovala v Penthausu (fakt jsem to četla dost dávno). Felicia mě ale přesvědčila o tom, že životopisy ani náhodou nemusí být nudné. Naopak že mohou být vtipné, zajímavé, poučné a... Určitě ještě spoustu dalších věcí 

Felicia Day dokázala nenásilnou formou sdělit lidem, že být tak trochu divný je úplně v pořádku (většinou). Že každý je nějaký a každého baví něco jiného. Kromě svého osudu tam místy vylíčila i epizody ze životů svých hráčských kolegů. Kteří kupodivu taky byli podivíni - ale zase trochu jinak. 

Felicii Day jsem milovala už v Supernatural. Ještě radši jsem ji měla poté, co jsem začala sledovat její videa. A i když jsem si nemyslela, že to půjde, ale po přečtení její knihy ji mám ještě radši. Protože umí skvěle vyprávět. A je vtipná. A dokáže o všem mluvit otevřeně. Bez obalu. A tak, jak to prostě je... A já si konečně půjdu pustit The Guild.
Autorka: Felicia Day; Vydáno v originále: 11. 8. 2015 (You're Never Weird On the Internet (Almost)); Vydání u nás: 30. 3. 2016 (Jak (ne)být divný na netu, Jota); Počet stran: 280; Hodnocení na goodreads: 4.15 při 24 226 hodnoceních.

středa 10. srpna 2016

Z HLUBIN GOODREADS: Contemporary

Čtu už nějakou dobu a kupodivu také stárnu (fakt je těžký si to přiznat). A sice nemám načteno tolik jako někteří mí kolegové, nicméně razím zásadu, že důležité je alespoň vůbec číst. Nicméně k jádru věci. Jak jde čas, každý rok se mluví o nových a nových knihách a já mám někdy pocit, že se na ty starší zapomíná. 

A protože je opakování matky moudrosti a každý jsme jinak starý, a tak jsem dávali pozor na jiné tituly, není špatné si připomenout nějaké knihy, o kterých se tolik nemluví (což v těchto článcích rozhodně nebude pravidlem) a které mě kdysi v dávných i těch nedávných dobách nadchly. 

Jenny Han
Rozhodně jsem tím všechny překvapila (hahaha), ale hned na začátek dávám Jenny Han. Její knihy čtu převážně v angličtině, ale některé vyšly i česky. Na Jenny miluji styl jejího psaní. To, jak dokáže krásně realisticky popsat postavy, děj i všechno ostatní. Teď si to nevybavuji úplně do detailu, ale minimálně v jejích sériích Všem klukům, které jsem milovala (víte, že bude třetí díl?!) a Burn for Burn (což k mému překvapení nakonec spadlo do kategorie paranormal) hodně mluví i o takových holčičích věcech jako je oblečení nebo vaření. Mimo to, její knihy jsou úplně ideální na léto! 

The Summer I Turned Pretty (Summer, #1) It's Not Summer Without You (Summer, #2) We'll Always Have Summer (Summer, #3)
Její trilogie Summer: The Summer I Turned Pretty (Léto, kdy jsem zkrásněla), It's Not Summer Without You (Bez tebe to není léto), We'll Always Have Summer (Vždycky budeme mít léto).

Je to příběh o Belly, která jezdí každé léto do domu na pláž k jejich rodinné přítelkyni, která tam je se svými dvě syny. Každý díl popisuje jedno léto, líčí vývoj vztahů a postav a často vám dokáže vyrazit dech. Je to takové čtení, které se zdá pohodové, ale dokáže i hodně zahrát na city. U nás vydává nakladatelství Jota! Mou recenzi najdete zde. A pokud vám moje recenze nestačila, koukněte ještě třeba k Willindě, Nikol, Zuzzi, Vendee nebo Erný.

Všem klukům, které jsem milovala (To All the Boys I've Loved Before, #1) P.S. Stále tě miluju
Dualogie Všem klukům, které jsem milovala: Všem klukům, které jsem milovala (To All the Boys I Loved Before), P.S. Stále tě miluju (P.S. I Still Love You)

Lara Jean se rozhodla každému klukovi, které kdy milovala napsat dopis. A pak jej pečlivě schovat do krabice na klobouky a nikdy neodeslat. Měla pocit, že když se vypíše ze svých citů, nebude se s danými muži už dále trápit. Někdo ale její dopisy rozeslal a teď se to všichni kluci dozvěděli... Tohle je poslední Jennyina série (ke které přibude další díl, jupí já jé), která se asi stala i mou nejoblíbenější. Vydává ji u nás nakladatelství CooBoo a druhý díl vyšel teprve nedávno. Recenzi na první díl najdete tady u mě. A pokud chcete víc, klikejte sem: GiraffeAndy, Lucie Hlůšková, Zašitá v knihách, Adalynka P., Adéla. A pokud Jenny ještě nemáte dost, přečtěte si ještě něco o ní zde!

Leila Sales 
Další autorka, která mi vyrazila dech. Četla jsem od ní teprve jednu knihu, ale chystám se i na její další dvě. Zamilovala jsem si ji kvůli její knize Past Perfect, kterou jsem kdysi recenzovala. Je to příběh plný léta, zmrzliny a historického městečka. Taky je velmi zábavná a je v ní několik tipů na zlikvidování konkurenční historické atrakce. A hlavní hrdinka Chelsea je prostě hrozně moc sympatická!

Past Perfect Tahle píseň ti změní život
Past Perfect u nás sice ještě nevyšla (což bych byla nadšením bez sebe, kdyby se to stalo), ale CooBoo vydalo její jinou knihu Tahle píseň ti změní život, která úplně dostala třeba Radka. A dokonce se o svůj názor podělili i další, třeba Míša Vavřinová, Kej Bí, Ohana, Deny el Infian. A tak nějak jsem jednou i trochu rozepsala o autorce

John Green
A teď trochu té "klasiky". John toho napsal celou řadu a jestli dobře počítám (což není vůbec jisté, protože už je to dlouho, co jsem měla matiku), vyšlo mu u nás pět knihy, které zaštiťuje Yoli a Knižní klub. Já od něj četla tři, čtvrtou mám doma a pátá vyšla nedávno.

Hvězdy nám nepřály Hledání Aljašky Papírová města
Asi jeho nejznámější knihou je emocionální ždímačka Hvězdy nám nepřály. Kniha, která není o rakovině, ale o vztahu dvou lidí, lásce, nemoci a knihách. Na moji recenzi se můžete juknout zde a na ty cizí zase tu: Rodaw, Anne Leyyd, Klára Kelemenová. Po Hvězdách jsem se nadšeně pustila do Hledání Aljašky, která je úplně z jiného soudku, ale podobně super. Taky trochu hraje na city, ale prostě se mi hrozně líbí, jak John Green vypráví osudy lidí, kteří nejsou hlavními postavami. U Aljašky jsem se taktéž rozhodla splácat recenzi, ale stejně se koukněte ještě jinam, ať máte příběh z více stran: Domika, Monushka, Snow Fairy. A nakonec jsou tu Papírová města, která se mi zatím asi líbila nejvíc, protože jsou vtipná a prostě správná. I když Margo se mi zdála jako úplná... slepice. Nicméně Papírová města byla fakt jízda, takže si o tom přečtěte něco víc třeba u Literátor Teri, Lucy King, MaKa.

Příliš mnoho Kateřin Will Grayson, Will Grayson
Ty dvě knihy, které jsem nečetla jsou Příliš mnoho Kateřina a Will Grayson, Will Grayson, který je u nás venku jen chvíli a John na něm spolupracoval s Davidem Leviathanem (který mě svou knihou Den co den (CooBoo) úplně nenadchl). Nicméně recenze na první jmenovanou můžete najít u Schefika, Terry, Kristie, Míši* nebo Grey Mouse in Rainbow Fur  A mezi ty, co přelouskali Graysona, se řadí i Ells, Nika Roovy, Inouš, Jan Hader či  Maťa Wolf

Jaké jsou Vaše zkušenosti s výše zmíněnými autory? Jakého autora contemporary by si podle Vás měl každý přečíst? 

pondělí 1. srpna 2016

Recenze: The Night We Said Yes

The Night We Said Yes (The Night We Said Yes, #1)Je léto. A léto vždycky začínám contemporary knihami v angličtině. A buď v tom nejsem náročná, nebo mám většinou šťastnou ruku. Protože tahle kniha, ta si mě získala. Absolutně.

Ella prožila vztah s klukem, o kterém si myslela, že ji neublíží jako její bývalý Nick. Jenomže Matt najednou zmizel a nezvedal jí telefon. Ani jeho nejlepšímu kamarádovi Jakeovi. Ella půl roku nevěděla, jestli je Matt vůbec naživu... A pak se najednou objevil zpátky ve městě. Jako by se nic nestalo. A rozhodl se, že znovu s Ellou chce prožít noc, kdy se poznali - aby mohli začít znovu, od začátku. Ella ale ví, že nemůže smazat půl roku tím, že to zkusí znovu od začátku. A navíc úplně stejně.

Lauren Gibaldi nás spolu s Ellou, Mattem a jejich kamarády vezme do noci plné dobrodružství a bláznivých nápadů. Do noci, která zahýbe mezilidskými vztahy. Která odhalí pravé přátelství. Do noci, kdy budeme říkat ano. 

Když jsem začala číst tuto knihu, neměla jsem nejmenší tušení, o čem je. Nečetla jsem anotaci a jenom matně jsem si pamatovala, že jsem si ji kupovala do čtěčky. A po prvních několika stránkách jsem ji chtěla odložit a začít číst něco "lepšího". Nakonec mi to ale nedalo a do knihy jsem se začetla. A už ji nemohla odložit. 

Celá kniha je rozdělena na kapitoly, které jsou střídavě zasazeny v různém časovém období - v současnosti a rok předtím. Zajímavé je, že jsou to téměř dvě totožné dějové linky, které jsou zároveň neuvěřitelně rozdílné. Je na nich krásně vidět ten časový rozdíl a jak se postavy během toho roku vyvinuly. Další zajímavostí je, že se celá kniha odehrává během dvou nocí. Během té v současnosti a během té v minulosti. Přesto jsem se na těch 300 stranách nestačila nudit, naopak jsem hltala každé slovo a každou stránku a byla napjatá jako struna. 

The Night We Said Yes je primárně vystavěna na mezilidských vztazích, přátelství a postavách - kterých naštěstí nebylo moc. A právě postavy byly to, co se mi na příběhu tak moc líbilo. Byly všechny uvěřitelné a hlavně nebyly černobílé. Každá postava měla svou světlou i tmavou stránku. Rozhodovaly se dobře i špatně, dělaly chyby ale hlavně si vážily svých přátel. A uměly odpouštět i být dost tvrdé. A i když si to některé nezasloužily, získaly si mě. Úplně všechny. 

Hlavní postava, Ella, byla uvěřitelná a sympatická hrdinka. Sice byla vykreslena spíš jako kladná postava, na druhou stranu měla i své mínusy, které ji dělaly reálnější. Každopádně nebyla ufňukaná a chovala se uměřeně svému věku, přemýšlela racionálně a s jejími rozhodnutími na plné čáře souhlasím. 


friendship bracelet image
Kniha byla neuvěřitelně čtivá a psaná opravdu hodně lehce. Stylem psaní, příběhem i postavami mi strašně připomínala knihy Jenny Han (a všichni určitě víte, jak já Jenny Han zbožňuju). Angličtina je navíc opravdu lehká (i když jsem občas trochu tápala v některých slovních spojeních), takže se jí nemusí bát ani začínající čtenáři v tomhle jazyce. 

K příběhu mám v podstatě jenom jednu výtku, a to Mattův důvod, proč o sobě nedal půl roku vědět. Ne, že by to byl špatný důvod, ale zvednout telefon prostě není takový problém a na "rodiče-mi-to-zakázali" mu prostě nedokážu skočit. 

The Night We Said Yes bylo úžasné překvapení, které jsem opravdu nečekala. Tahle kniha si mě po pár kapitolách absolutně získala a začala jsem neskutečně fandit Elle a Mattovi. Lauren Gibaldi navíc má úžasný styl psaní, který mi sedl. A ty postavy. Hlavně ty postavy! O takhle skvěle vykreslených postavách jsem opravdu dlouho nečetla. 
Autorka: Lauren Gibaldi; Vydáno v originále: 16. 6. 2015 (The Night We Said Yes); Vydání u nás: nevyšlo; Počet stran: 294; Hodnocení na goodreads: 3.63 při 3 284 hodnoceních.

pondělí 25. července 2016

Recenze: Where the Road Takes Me

Where the Road Takes MeKdyž jsem začala číst Where the Road Takes Me, byla to náhodná volba a neměla jsem moc tušení, do čeho jdu. Anotaci jsem si nepamatovala, zaujala mě obálka a naivně jsem si myslela, že to bude o roadtripu. No... ne tak docela... 

Blake je nadějný basketbalový hráč. Také je ale členem vojenské rodiny, tudíž se předpokládá, že se nechá odvést. A mimo to je jeho máma spisovatelka-alkoholička, táta běhá za milenkou a jeho nejlepší kámoš sám vychovává malého kluka.

Chloe je v pěstounské péči, protože její matka i teta umřely na rakovinu. A Chloe z toho vyvodila, že ji bude mít taky, jelikož k tomu má genetické predispozice. A tak se rozhodne, že si nebude dělat žádné citové vazby a po maturitě vypadne na Cestu a nikdy se nevrátí - protože stejně nebude mít moc času. Jenomže pak se tu objeví Blake. A ona pomalu začne měnit plány...

První třetina se mi opravdu líbila. Sice jsem se musela chvíli srovnat s měněním pohledů a přivřít oči nad spoustou známých klišé (hlavni protagonisté se srazili hned na první straně - doslova), ale nakonec se to dalo. Každopádně začátek se mi opravdu líbil, ale pak to mělo klesavou tendenci. když se konečně vydali na Cestu, začala to být docela nuda. Vlastně k mému zklamání to vůbec nebyla kniha o roadtripu, i když se to tak skoro celou dobu tvářilo. 

V druhé polovině se spíše střídaly scény bez nějakého většího smyslu. Prostě několik obrazů náhodně seřazených za sebou, které měly utvářet smysluplný příběh, ale ve výsledku to moc nefungovalo. Navíc jsem si myslela, že to bude víc kniha o životě než o vztahu dvou lidí. O vztahu, kolem kterého se bude točit úplně, úplně všechno. Nicméně kolem 70% mi došlo, kam to všechno směřuje - a trochu se divím, proč mi to nedošlo dřív. Nicméně jedna věc se mohla stát, aby ten příběh nebyl tak přímočarý - a to se pochopitelně nestalo.

travel, anywhere, and quote image
Vztah Chloe a Blakea mi nepřišel uvěřitelný. Jejich důvody, proč jsou spolu nebyly nijak racionální - hlavně teda ty Blakeovi. Když to řeknu od srdce, zblbnul se do Chloe úplně bez důvodu (navíc to byla celá ta věc "chodíme spolu čtyři roky do školy, ale nikdy jsem si tě nevšiml, teď tě ale bezmezně miluju"). Celkově nemám ráda ty tolik přeslazené příběhy, kdy jsou spolu dva lidi tři měsíce a už bez sebe nemohou být.

Když se na knihu zpětně podívám, je plná všech dobře známých klišé. Ať už jde o neracionální důvody jejich vztahu, skutečnost, že Blake je populární basketbalista (kterého znají i v okolních státech, aha) a Chloe je ta "divná" šedá myška (v pěstounské péči). Pak k tomu přidejte, že v podstatě beze slova zmizí z normálního života, nestarají se o peníze a tak dále, dále, dále. A pak před koncem to bylo klišé, klišé, klišé a epilog bych nejraději vynechala. (Znáte to. Už je ukončený příběh, ale najednou má autor/ka potřebu dodat tam tři stránky o tom, jak to bude za pět let - proč nenechat prostor fantasii?) 

Celkově když se podívám samostatně na postavy, nijak mi k srdci nepřirostly a jejich osud jsem nijak neprožívala. Vlastně mi oba byli dost ukradení a já jsem to četla spíš ze zvědavosti. A bylo tam tolik zbytečných scén, které čtenář nepotřeboval! 

Knize dávám tři hvězdičky. Nic jsem od tohoto příběhu nečekala, tudíž ani nejsem zklamaná, ale vím, že po knihách této autorky ještě nějakou dobu nesáhnu (také píše hlavně new adult, který mě jako žánr ještě moc neoslovil). Tuto knihu bych ale doporučila čtenářům, kteří mají rádi contemporary, ale zároveň se dokáží vyrovnat s nějakým tím klišé. A zároveň těm, kteří hledají nějaký přeběh o lidech, kteří nemají úplně jednoduché osudy (nehledě na to, zda si to vsugerují nebo ne). 

Autorka: Jay McLean; Vydáno v originále: 10. 2. 2015 (Where the Road Takes Me); Vydání u nás: nevyšloPočet stran: 315; Hodnocení na goodreads: 3.95 při 5 130 hodnoceních.

pondělí 18. července 2016

2016: PŘEČTENO 1/2

Sice jsem toho za půl roku přečetla jako většina z vás za měsíc, ale to mi nezabrání se s vámi v rychlosti podělit o své pocity z těchto knih, protože ne o všech jsem psala recenzi. A protože některé jsou skryté skvosty. 
     Pátá vlna by Rick Yancey    

The Night We Said Yes, Lauren Gibaldi
Překvapení letošního roku. Lehká letní contemporary, která vás chytne za srdce. Je dobrodružná, miloučká a velice střídmě romantická. Zamilovala jsem si úplne všechny postavy, protože byly neuvěritelně skvělé a hlavně nebyly černobílé. Doporučuji i pro začínajíci čtenáře v angličtině!

Where the Road Takes Me, Jay McLean
Méně uvěřitelný přiběh o mladé lásce, rakovině a Cestě. Kupodivu to není kniha o roadtripu, což mě trochu zklamalo. V knize však naleznete bravůrný začatek, slabši střed a trochu kýčovitý konec, který se vám snaží hrát na city. Není to ale žádná citová ždímačka a většina momentů je vcelku úsměvná. Doporučuji všem, které neomrzela romantika a hrdinové s těžkymi osudy. 

Ignite Me (Shatter Me #3), Tahereh Mafi
Závěr Roztříštěné trilogie. Nechci spoilerovat, ale musím říct, že pro mě mela tato série trochu klesavou tendenci. Z prvního dílu jsem byla úplně vedle, protože to bylo něco naprosto neotřelého a originálního. V pozdějších dílech to dle mého začalo sklouzávat k ohraným tématům a mě zvláštní schopnosti prostě moc neberou. V žádném případě vás ale nechci odrazovat a když už nic, tenhle příběh rozhodně stojí alespoň za zkoušku. 

Hostitel, Stephenie Meyer
Moje srdcovka. I když moc neuznávám re-readingy (protože na mě čeká spousta úžasných neobjevených knih), Hostitele jsem četla již po páte. A pořád ho miluju úplně stejně jako po prvním přečtení. 

Láska mezi písmenky, Jodi Picoult
Pohádková kniha, od které jsem toho moc nečekala a ani toho moc nedostala. Je to milý příběh, který se dobře čte, na druhou stranu pro mě byl až příliš vyumělkovaný a nereálný. Rozhodně by to ale mohla být super oddechovka na horké letní dny. 

ZOO City, Lauren Beukes
Překvapení letošního roku. Drsná, vulgární a neotřelá kniha z prostředí Jihoafrické republiky. Navíc má zajímavou zápletku (však ne s dokonalým rozuzlením) zasazenou v neuvěřitelně zajímavém universu - se zločinci, drogovými dealery a šíleným hudebním producentem. 

Pátá Vlna (Pátá Vlna #1), Rick Yancey
Konečně nějaká mimozemská dystopie, i když jsem se úplně nedočkala mých vytoužených zelených mužíčků. Každopádně to byla fakt jízda a já se nemůžu dočkat, až se mi konečně do rukou dostane další díl (a také až se konečně podívám na film). 

Půlnoční koruna (Skleněný trůn #2), Sarah J. Mass
Pokračování Skleněného trůnu bylo opravdu mnohem lepší než první díl (a to se mi ten první fakt líbil!). Sarah J. Mass opravdu psát umí a její příběhy mají neuvěřitelný spád a jsou dostatečně akční i propracované. 

Kečupová mračna, Annabel Pitcher
Kniha s nádhernou obálkou a o něco horším vnitřkem. Od knihy jsem nic moc nečekala a také jsem toho moc nedostala. Největším kamenem úrazu byla hlavní hrdinka, které jsem toho moc nevěřila a trochu mi přišlo, že zbytečně moc přeháněla. 

Dám ti slunce, Jandy Nelson
Jandy Nelson a absolutní must read. Její knihy jsou prostě úžasně své a originální. A také plné úžasných myšlenek! No vážně! Sice se mi Dám ti slunce líbilo o chlup méně než její druhá kniha Nebe je všude, ale stejně to bylo super. 

Obluhoval jsem anglického krále, Bohumil Hrabal
Česká klasika a trochu četba do školy. Od Hrabala jsem už četla Ostře sledované vlaky, které se mi líbily o dost víc než toto. S Hrabalem jsem si prostě nikdy nerozuměla a ani si moc nejsem jistá, jestli si s ním někdy rozumět budu. 

Nestydaté plavky, C. D. Payne
Moje první a určitě ne poslední zkušenost s Paynem. Sice jsem od toho čekala trochu víc (hlavně po tom všem, co jsem o něm už četla a slyšela), ale stejně se mi to poměrně dost líbilo. Příště se pustím raději do ověřeného Mládí v hajzlu! 

čtvrtek 14. července 2016

Recenze: ZOO City


Zoo City
ZOO City jsem měla doma docela dlouho a prvním impulsem pro přečtení byla skutečnost, že hlavní hrdinka má lenochoda. Dlouho jsem se ke knize ale nemohla dostat a nakonec na ni zapomněla. Ale jsem moc ráda, že jsem ji nakonec znovu objevila. 

Zinzi s sebou všude vláčí lenochoda, je závislá na vymýšlení podvodných e-mailů a umí nacházet ztracené věci. Ale když jednu starou paní stihne náhlá smrt a policie jí zabaví šek s její poslední výplatou, nezbývá jí nic jiného, než vzít práci toho typu, který ji rozčiluje ze všech nejvíc – případ pohřešované osoby.

Zakázka od samotářského hudebního producenta Odiho Hurona, který Zinzi pověří pátráním po mladičké popové hvězdě, by ji správně měla vysvobodit z prohnilé chudinské čtvrti jménem Zoo City, kde zločinecká spodina a jejich zvířecí společníci žijí ve stínu pekelného protiproudu. Místo toho ji však uvrhne ještě hlouběji do chřtánu velkoměsta zmítaného zločinem a magií, v němž bude muset čelit temným tajemstvím předešlých životů – včetně svého vlastního.*

Příběh se odehrává v naprosto výjimečném a originálním universu, kde je magie a zlověstný Protiproud, na který si budete muset udělat názor sami. Nejen, že je kniha zasazena do neotřelého prostředí Jihoafrické republiky, ale dostáváme se hlavně do světa plného zločinců, kteří k sobě mají jako cejch svého prohřešku připoutané zvíře. Tihle takzvaní zvířetníci jsou vyvrhelové společnosti, trestanci a aby toho nebylo málo, mají nějaké to muti - což je v podstatě nějaká zvláštní schopnost. A ta Zinziina je, že umí hledat ztracené věci. 

ZOO City je drsná a krvavá kniha. Vulgární. Neotřelá. Místy i dost vtipná. Plná zločinců a lidí z okraje společnosti. Taky je tu dost drog a alkoholu. Násilí. Největší problém ale je, že si člověk musí dát celé univerzum dohromady sám. Nikde žádné vysvětlení, pouze řada nejrůznějších náznaků, které si musíte dát sami dohromady. Na druhou stranu jsou v knize různé úryvky z knih, anotace z filmů a komentáře, které nám celý svět přibližují. To se mi na tom asi líbilo nejvíce. Že to byl celistvý vesmír a zvířetníci prostupovali všechny vrstvy společnosti a netýkalo se to jen okolí hlavní hrdinky. 

Zinzi je výbornou vypravěčkou. Je tak trochu záporná hrdinka, protože má vlastní spletitou minulost a rozhodně nemá čisty trestní rejstřík. O čemž vypovídá i samotný lenochod. Nicméně mi jako vypravěčka opravdu sedla a koukat se na svěj jejíma očima mě opravdu hodně bavilo. Jsem také moc ráda, že z ní autorka neudělala všemocnou hrdinku, která všechno napraví a spasí celý svět. 

Kniha je vyprávěna ich-formou a vyskytuje se v ní i řada vulgarismů a ne úplně běžných výrazů. Je tam i hodně cizích slov typických pro Afriku a ne všechna jsou vysvětlena v krátkém rejstříku na konci knihy. 

Na jednodílnou knihu jsem silně nespokojená s koncem. V podstatě se toho moc nevyřešilo a zbyla dlouhá řada otázek, na které bych velice ráda znala odpovědi. Celé rozřešení zápletky bylo sice překvapivé, ale taky trochu nešťastné a na konci se toho stalo až příliš najednou. 

Dávám 4 hvězdičky, protože po příběhů zůstaly nevyřešené otázky a ten konec byl pro mě prostě špatný. Kompenzuje to ale originalita a neuvěřitelně skvěle vymyšlený svět, který byl prostě... neskutečný. 

Autorka: Lauren Beukes; Vydáno v originále: 1. 1. 2010 (ZOO City); Vydání u nás: březen 2013 (ZOO City, Laser-Books); Počet stran: 336; Hodnocení na goodreads: 3.64 při 7 337 hodnoceních.
* Oficiální anotace ze stránek nakladatelství.